Září 2009

__FoTkÝÝÝ___

30. září 2009 v 20:43 | ..$ab!nQa.. |  __DiRtY DaNcIng__



MiX ObRááZQy..__:D

30. září 2009 v 20:37 | ..$ab!nQa.. |  __EmOo__








JmÉnNnA...:D

30. září 2009 v 20:33 | ..$ab!nQa.. |  __OsTatní__
Hezké ŽhÉé?? NaŠLi Jste SvÉ JménO??JeStLii Né Tak Se NeZloBtE..:D







Mona LiSa

30. září 2009 v 20:29 | °°_//SaBiNkHa//_°° |  __OsTatní__
HaLdA NHéé

WláDa__:D

30. září 2009 v 20:12 | °°_//SaBiNkHa//_°° |  __OsTatní__
prezident USA umí dokonce číst obrácené písmo
tolik pomluv jak je hloupí a tolik je v nich pravdy
takle velkýho!to by jste nevěřili ,co?
!!mistr grimas!!
beze slov
nové 3 Oskary
kdo hledá najde.nebo ne?????
prozradili velikost

Je To TaK??

30. září 2009 v 20:09 | °°_//SaBiNkHa//_°° |  __OsTatní__
Když je průduškový čaj na průdušky, ledvinový čaj na leviny, na co je potom pytlíkový čaj?
Když plavání zeštíhluje, co dělají verlyby špatně?
Když se kukuřičný olej dělá s kukuřic, jak je to potom s dětským olejíčkem?
Když super-lepidlo lepí všechno, proč ne vnitřek tuby?
Termoska drží v zimě teplo a v létě chlad. Jak tedy ví, kdy je léto a kdy zima?
Proč má benzinka otevřená 24 hodin denně na dveřích zámek?
Jak se dostane řidič sněžného pluhu ráno do práce?
Když jsou černé skříňky v letadle nezničitelné, proč se celé letadlo nestaví z tohoto materiálu?



Co MySLííTé?? xDD

CeDuLkY na DwEřE

30. září 2009 v 20:08 | °°_//SaBiNkHa//_°° |  __OsTatní__

__ASH FoTOo___

30. září 2009 v 19:49 | °°_//SaBiNkHa//_°° |  __AsHley TisDaLe__
Klikněte pro zobrazení původního obrázkuKlikněte pro zobrazení původního obrázku

Klikněte pro zobrazení původního obrázku
Klikněte pro zobrazení původního obrázku
Klikněte pro zobrazení původního obrázku

Klikněte pro zobrazení původního obrázkuKlikněte pro zobrazení původního obrázku

CoO Je To EmO??

30. září 2009 v 19:43 | °°_//SaBiNkHa//_°° |  __EmOo__
EMO
Emocionální punk rock. Emo je široký pojem, který se vztahuje na mnoho odlišných druhů hudby. Punk ovlivněný emem není často nic jiného, než melodický, upřímný, emocionální punkrock. Ten často nemá žádné spojení s původním emem, který je charakterizován dlouhými táhlými songy s vokálním kontrastem mezi konvenčním zpěvem, lehkým šeptem, štěkavým řevem a pláčem nebo vzlykáním. Očistné osvobození emocí, které je extrémně mocné a dráždivé.
Příklady českých kapel : Ravelin 7, Thema 11, Sunshine, Amity, Albion
EMO KIDS
Emo Kids se dají identifikovat velmi lehce...všechny jsou smutné a cítí se jako by je celý svět nenáviděl. Emo child má ale i sklon porozumět co se honí hlavou ostatním emo kids...
Emo Boys
Emo Boys jsou kluci, kteří nechtějí následovat myšlenky středního proudu naší společnosti.
Emo Boys se oblíkaj do těsných kalhot a triček. Malujou si černý linky a mají hustý vlasy, které jim visí do obličeje.
Ačkoliv si hodně lidí myslí, že Emo boys jsou slaboši, co jenom brečí a pořezávaj si zápěstí,tak se velmi mýlí!!! Emo boys jsou kluci kteří se nestydí za svoje emoce protože společnost si myslí, že kluci nebrečí a vždy jsou silní. Proč se lidi vyhýbaj emo stylu?
Emo boys jsou velmi speciální a rozhodně ti nejsladší a nejkrásnější typy kluků, který můžete potkat!!! Vyjadřují se skrz umění a hudbu a mluví velmi lyricky. Emo boys poslouchaj například Silverstein, bright eyes, hellogoodbye, the used, My Chemical Romance, hawthorne neights, sugarcult.
Emo Girls
Emo Girl je dívka, která se oblíká v emo stylu, má emo(cionální) osobnost a poslouchá emo hudbu - stručně řečeno
Emo girls se vodí rády za ruce s ostatníma emo girls a emo boys, jsou většinu času smutný, nesmějou se moc často a jako emo boys se vám nechtějí dívat do očí.
Emo Girl má velmi tmavé vlasy střižené buď někde kolem ramen nebo do klasického emo sestřihu, který je krátký, vzadu špičatý s prudkou ofinou. Jejich vlasy sou velmi tmavě hnědé nebo černé, v hodně případech velmi světle blond - a zkrátka každá délka střihu je správná akorát musí být stále část obličeje zakrývána a to proto, že emo girls mají sklon být plaché, záhadné a nechtějí tolik ukazovat obličej. Obvykle mají hodně tmavě namalované oči.
Hodně emo girls jsou vegetariánkami nebo vegankami. Ačkoliv se hodně z nich oblíká jen v emostylu, je hodně emo girls smutných, pláče, píšou básně a mají sklon si řezat zápěstí. Všechno tohle schovávají nošením řetězů a náramků veselých barev.
Jejich oblečení spočívá v těsných džínách, obrácených a tmavě barevných tričkách někdy doplněný šálou. Obvykle mají pár piercingů a nosí hodně barevných doplňků. Některé dívky nosí hranaté brýle, jiné ne. Ale co emo girls skutečně nemají rády je,když si je pletete s goth. Emo a goth jsou velmi rozdílné tak prosím nedělejte tuhle chybu!
Na první pohled vypadaj emo girls smutně a zcela ztraceně a stejně jako emo boys chodí obvykle s hlavou dolů a nikomu se nedívaj do očí. Jinak emo girls milujou když se k sobě emo boys mají .....

EmO ObleČeNíí

30. září 2009 v 19:42 | °°_//SaBiNkHa//_°° |  __EmOo__


ObráZkY emO--.. '_'

30. září 2009 v 19:40 | °°_//SaBiNkHa//_°° |  __EmOo__
((Click na celý člnok))

_-NeBeZpeČí EMAILU-_

30. září 2009 v 19:34 | °°_//SaBiNkHa//_°° |  __OsTatní__

Nebezpečí emailu

Manželský pár z Mnichova se rozhodl strávit týden u Středozemního moře, aby alespoň na krátký čas unikl mrazivé zimě. Oba manželé byli zaměstnaní, takže měli rozdílné termíny odletu. Muž odlétal ve čtvrtek a jeho žena ho měla následovat. On dorazil, jak bylo naplánováno, zabral pokoj, zapnul svůj laptop a jal se jí psát email. Bohužel vynechal jedno písmeno v její emailové adrese a zprávu odeslal, aniž by chybu opravil.
V Hamburgu šla zrovna novopečená vdova z pohřbu svého manžela. V očekávání projevu soustrasti z kruhu přátel či příbuzných se chtěla podívat do své emailové schránky. Při čtení první zprávy omdlela a padla k zemi. Když přišel syn vdovy do pokoje a viděl svou matku na zemi, podíval se na obrazovku jejího počítače:

To: Mé milované ženě
From: Od Tvého odloučeného manžela
Subject: Dorazil jsem!
Právě jsem dorazil a všechno zaplatil. Všechno je připraveno pro tvůj zítřejší příchod. Už se těším, že tě uvidím! Doufám, že je Tvá cesta příjemná, jako byla ta moje.

PS: Tady dole je zatraceně horko

In-OuT 1

30. září 2009 v 19:32 | °°_//SaBiNkHa//_°° |  __In a OuT__


in..
Používat lesk na rty..
Uspořádat holčičí mejdan..
Chodit bruslit..
Mít vlastní názor..
Nosit conversky..
Nosit sukně..
Voužívat voňavku..
Jíst zdravě..
Nakupovat s kámoškou..
Nosit hodně náramků..
Dívat se na Hannah Montana..

out..
Posmývat se lidem,kteří nosí brýle..
Vnucovat se klukům..
Vůbec nesportovat..
Smát se ostatním,kvůli tomu jak vypadají..
Kašlat na školu..
Zapomenout na narozeniny nebo svátek..
Prohlížet svému klukovy mobil..
Nejíst zmrzlinu kvůli dietě..
Nosit prstové ponožky do žabek..
Nepomáhat kámošům v nouzi..



SOUTĚŽ...Č.1

30. září 2009 v 19:28 | °°_//SaBiNkHa//_°° |  __SOutěŽe__
__AwOy___
OtÁzKa Zníí:
JAKÝ STYL PROVOZUJU NA TOMTO BLOGU??

PiŠte Do KoMeNtááŘůů:
Přezdívka
Odpověd




___ZdAr___

Básnička z Lásky PsaNá

30. září 2009 v 19:26 | °°_//SaBiNkHa//_°° |  __OsTatní__
Máš oči hnědé jako čokoláda,
kéž by takových byla sada.
Vlasy jako tmavé dřevo
a já jsem do tebe úplné střevo.
Pusa jako sladká vášeň,
to pro tebe skládám tuto báseň.
Ruce,chtěla bych se jich držet,
ale můžu jen a jen křičet.
V pohledu semé jiskřičky,
jako na nebi hvězdičky.
Úsměv ozáří snad celý svět,
jsi jak ten nejkrásnější letní květ.
Za tebe dala bych život můj,
tak srdíčko na papír mi namaluj.
Láska je láska,je to ráj,
jako když přiletíš na jiný kraj....Miluji tě.. !!


Krásnýý to je upee moc

...LásQa...

30. září 2009 v 17:36 | °°_//SaBiNkHa//_°° |  __PříBěHy__
Láska je někdy jenom proto stálá, že její trny pronikly příliš hluboko do živého a každý pohyb je bolestný. H. Berlioz

Tiše seděla v rohu místnosti. Nevnímala bolest čerstvých ran. Nevšímala si pramínku krve, který se řinul přes její obličej a špinil jí šaty. Možná že byla na bolest zvyklá, nebo jen neměla sílu cokoliv udělat. Za ty roky utrpení už byla zvyklá na všechno. Na bolest i strach. Štiplavý pach krve i slanou chuť slz. Přitom nikdy nedokázala říct dost. Ani jemu, ani své lásce, kterou k němu chovala. A přitom ho i nenáviděla. Za každou ránu, kterou jí dal, za každý slib, který nesplnil, za každé milování, které ji tolik bolelo… Věděl, že jí ubližuje. Stejně tak věděl, že ji neztratí, protože nikdy nedokáže zvítězit nad svou vlastní naivitou. Pořád si říkala, že všechno bude zase dobré, jako to bylo na začátku, než se kvůli své lásce vzdala všeho, co měla. Ona byla jeho trofej, kterou si ukořistil a myslel si, že je samozřejmostí. Ale nikdy ho nenapadlo, že není trofeje bez vítězství a vítězství bez boje.
Jak tam tak seděla, vzpomněla si na vše co měla. Své přátele, rodinu, práci… Proč se všeho musela vzdát? Odpověď znala, ale nechtěla si přiznat, že ona je ten slaboch, že se nedokáže postavit, za svou svobodu… Hlavou se jí honily tisíce myšlenek, když v tom uslyšela klíče chrastit v zámku. Prudce se postavila. Začala se zmateně rozhlížet a něco hledat v pokoji. Ani nevěděla co hledá, jednala zkratovitě. Když v tom našla malý revolver, který dostala od svého otce, když se stěhovala do jiného města. Měla jej mít na sebeobranu, a tak jej také hodlala použít. Otevřela krabičku s náboji a tři zandala do zásobníku. Odjistila zbraň a vydala se vstříc svému osudu.
Ve dveřích spatřila svého milovaného, který už se nadechoval, aby ji mohl přivítat zraňujícími nadávkami, ale všiml si zbraně v její ruce. Mlčel, jen se jí díval hluboko do očí. Jeho výraz byl zmatený, ale jakoby do jisté míry říkal "Chápu to…" Ticho narušilo cvaknutí. To odjistila kohoutek. Zvedla zbraň a namířila. Bylo to naposled, co viděla svou lásku. Oba plakali. Přes celý dům se ozval hlasitý výstřel. Jedna rána, která ukončila utrpení. Po tváři jí stekla poslední slza, než se zhroutila k zemi. Teď konečně byla volná. Mohla se po dlouhé době zvolna nadechnout a běžet. Bežela co jí síly stačily, až se mohla dotknout toho oslnivého paprsku bílého světla.

..SmuTné..

30. září 2009 v 17:32 | °°_//SaBiNkHa//_°° |  __PříBěHy__
K povídce: Smutná a nudnější povídka na podzimní večer o tom,že občas k štěstí nestačí když se dva skutečně milují.A zase depresivní njn xP
Dívka se opírala o zábradlí velmi netrpělivě někoho vyhlížela z balkónu...Najednou její srdce nadskočilo radostí ,,JE TU!!" .
Vyběhla z bytu a seběhla v domě po schodech a běžela naproti svému příteli,se kterým se neviděli pár měsíců.Pár krutých měsíců neboť do doby jeho odjezdu byli jako jedno tělo - jedna duše,nebylo dne kdy by se neviděli...A teď je zpět.Vše bude jako dřív....
Hbitě se za ním rozeběhla na ulici a pevně ho objala,jako by už ho snad nikdy nechtěla pustit.Najednou chlapec ucítil teplý pramínek na jeho tváři,uvědomil si že děvče pláče.
,,Co ti je Jano?Stalo se něco?" zeptal se něžně.Pohlédla mu do očí ,,Jen...jen jsem tak ráda že už jsi u mně,tak moc se mi stýskalo!" řekla. ,,Takže jsou to slzy štěstí,mám pravdu?" naznačil úsměv. ,,Ach Michale - ano!JSOU!" řekla nadšeně.
Po pár týdnech se vše skutečně vrátilo do starých kolejí,rozuměli si jako by snad byli jedna osoba a milovali se jak jen to bylo možné.On měl pocit,že by dokázal létat,ona se cítila jako by mohla obejmout celý svět.On jí pomáhal když jí chyběl otec,kterého nepoznala.Ona ho utěšovala,když byl smutný z toho že ten jeho je stále pryč...Čas běžel a oba už pomýšleli na společnou budoucnost.Nebylo proč nad ní nepřemýšlet...
Jednoho dne,když se zrovna chlapec chystal navštívit svojí milovanou dívku ho po cestě na ulici zastavil starší muž,trochu prošedlý se zajímavými rysy v obličeji.Nevěděl,že ho dívka pozorovala ze svého mramorového balkónu,ona viděla JEN svého přítele bavit se o něčem se starším mužem.Proč se znepokojovat?Zalezla do bytu a spokojeně čekala na brzký příchod přítele...Dneska mu chtěla říct něco obzvlášť speciálního.
Jenže chlapec k dívce nepřišel...Ani později.Ani za pár dní.
Dívka nevěděla jak si toto chování vyložit a tak mu stále volala,když jí to nebral zvonila u jeho domu,neotvíral dveře...Byla zoufalá.Tak to trvalo celý jeden měsíc,až si jednou ztrápeně řekla že už tomu musí být konec,že jí to vše musí vysvětlit.Napsala mu sms: ,,AHOJ.PROSIM,BER MI TELEFONY.NEHRAJ SI NA MRTVEHO BROUKA.VZDYT SE MILUJEME!A JESTLI SE CHCES ROZEJIT REKNI TO ASPON ROVNOU!"
Odpověď ale nepřišla,rozešli se,ale bez slov.Od té doby se už neviděli
Po šesti letech: Jednou šla dívka - teď už žena,velmi smutná s malou dceruškou do obchodu,bylo vidět že byla velmi unavená.Nojo,děti.Procházela s malou princeznou regály a najednou HO uviděla!Byl stejně překvapený jako ONA...Vůbec se nezměnila,řekl si v duchu muž.Pomalu se k němu s dcerkou blížila a přidala k tomu polosmutný úsměv.
,,Ahoj." řekla potichu. ,,Ahoj....Dlouho jsme se neviděli." řekl rozopačitě. Nastalo nepříjemné,trapné ticho.
,,Michale!Už mám tu polívku!" zavolal na muže,starší pán a přiběhl k němu.Žena jen vykulila oči,nikdy by nevěřila jak dobrou má paměť.Možná si občas nevzpomněla co má koupit,ale tenhle obličej si pamatovala.Byl to ten muž!Ten co tam tenkrát stál...
Staršímu pánovi neušlo jak se muž dívá na tu ženu s dítětem dívá.Podíval se táké,v jeho obličeji se objevil neidentifikovatelný výraz. Žena byla zvědavá: ,,Michale,nepředstavíš mě?"
Muž se k tomu příliš neměl,ale nechtěl být netaktní. ,,Jano,tohle je Honza,Honzo tohle je Jana,bývalá přítelkyně." Před posledním slovem udělal nepatrnou pomlku... ,,Michalův táta" dodal chvatně starší pán. Žena se ještě více podivila. ,,Skutečně..." podívala se na muže ,,..tak to jsem se konečně dočkala a poznala vás" podala mu ruku.
Starší muž vycítil že si nejspíš ti dva budou chtít něco povyprávět,chytil tedy za ručku Janinu holčičku a šli se podívat do regálu s hračkami.
Opět nastalo ticho ,,Páni..." vyvalila žena oči ,,...tak tvůj táta!" - ,,Jo." ......
,,Víš.." začala Jana nejistě svůj proslov ,,možná není správné to teď vytahovat - je to vlastně k ničemu,ale stejně se zeptám..." pohlédla mu zpříma do očí,tak jak to uměla jen ona ,,..pročs to tenkrát TAK ukončil?Bolelo to,dlouho..." vydechla.Muž nabral síly ,,Ano,vím.Ale nejen tebe.Abys to pochopila,neměl jsem na výběr .." - ,,Vždycky je na výběr" zasmála se výsměšně. ,,Ne,vždycky NE!" - ,,Tak co se tenkrát stalo?" zajímala se. ,,Víš,můj táta není jen MŮJ táta." - ,,Nechápu." Muž se zadíval na chladící box s colou ,,Prostě jsem se ten den co jsem k tobě měl přijít dozvěděl,že mám rakovinu." - ,,...." nenanácházela slov.Tohle nečekala. ,,Al,ale..." zakoktala se ,,...vždyt to by jsme spolu zvládli" - ,,Ne,nezvládli,musel jsem jet do Anglie na speciální léčbu a nechtěl jsem tě tím zatěžovat.Už tak si to měla těžké.Navíc to vypadalo tak,že umřu.A pak tu byla ještě jedna věc..." Jen se pozorovali. ,,A teď už jsi zdravý?" vyhrkla - ,,Ano,téměř." Oddechla si.
Zazářily jí oči. ,,Máš krásnou holčičku." Řekl unaveně,ale s upřímným úsměvem. ,,Dík,jo - ..." vyhla se jeho pohledu ,,...je po tobě" dodala o poznání tišeji. ,,CO to povídáš???" nechápavě se na ni podíval. ,,Ano.Je to NAŠE dítě,ten den jsem ti to chtěla říct." ..Muž jen mlčel.Srovnával si myšlenky.Ne.Jen to ne mu letělo hlavou. ,,TO NEJDE!" řekl zvýšeným hlasem. ,,T..ty.. máš snad manželku?Nebo nechceš dítě?Jestli si myslíš že po tobě něco budu chtít tak se sakra mýlíš,zvládala jsem to bez tebe celých šest let!!" zakřičela tak,že se někteří lidé v krámě otočili. ,,Ne.O to nejde..." - ,,Tak o co?" řekla podrážděně. - ,,Víš jak jsem řekl,že mimo tu nemoc byla ještě jedna záležitost co...." - ,,Jo,no a?" skočila mu do řeči. Přiblížil se k ní,že je dělilo od obličejů jen pár centimetrů,byla z toho velmi nervózní. ,,My dva jsem sourozenci." Řekl téměř neslyšně. Jen vytřeštila oči a zamrzla jí ústa v pootevřené poloze.Tohle nečekala.Cože?Myslela že omdlí.
,,Ten doktor,je to můj a TVŮJ otec." ...řekl mírně. ,,Ale to není možné!" zašeptala ,,Vždyť ty jsi svého tátu nikdy nepoznala..." ,,..Já si to ověřil." Dodal a ona se rozbrečela.Obejmul ji a chlácholil jako tenkrát,ale teď to bylo jiné,na utišení nestačilo pár minut,ani hodin....
Občas nás mohou v budoucnosti dostihnout i ty napohled nejnepodstatnější okamžiky minulosti a nikdy už to nebudeme moc změnit.Změní to nás,i ty co příjdou po nás...

...EMO...

30. září 2009 v 17:30 | °°_//SaBiNkHa//_°° |  __PříBěHy__
Tak tohle at si přečtou ty lidi co si myslí že EMO je pitomej,vymyšlenej styl:(oni vědí kdo)
Lukáš.Jméno dítěte,které chtělo být jiné.Chtělo být alespoň trochu samo sebou.Podařilo se
mu to,alespoň do té doby než potkal JI.To ona mu zničila jeho štěstí a vlastně i jeho celý život.Začneme od začátku:
Bylo mu 15.V den jeho narozenin nastala u něj veliká změna.Nechtěl být jako ostatní povrchní kluci,se kterými se stýkal každý den.Proto se změnil.Rodičům se to nejdřív nelíbilo,ale pak si zvykli.Ve společnosti to už bylo horší.Každý si myslel,že je gay.. a to jenom proto,že se stal...EMO KID...
Tmavě hnědé vlasy spadající přes oči.. namalované oči,které jen málokdy ukazoval..typické tričko a upnuté kalhoty.. odznaky..pásky.. a náramky z šátků.. a dokončil to botami značky converse..byli červené s modrými kaničkami.Takhle teď tedy vypadal Lukáš.Nestyděl se za své city.Bez problémů je dával najevo a na nic si nehrál.Ale pak potkal ji.Byl zrovna na nějaké párty u kamaráda a ona stála ve druhé partě.Koukali na sebe celou dobu,ale pak se začali bavit.Vyměnili si icq a už to neřešili.Až druhý den ráno,když zapnul počítač a icq se mu objevila prosba o authorizaci si na ní vzpomněl. Ty hluboké až nazelenalé oči měl pořád před sebou.Napsal ji jestli by neměla zájem se sejít.Odpověď byla kladná..
Hned odpoledne ji viděl na houpačce na místním hřišti.Měla to co včera a jemu to vyhovovalo.Takhle to chodilo každý den.Psali si,když nemohli být spolu,ale snažili se být pohromadě co nejdéle.A tak to šlo dva roky.Oběma bylo 17.Chtěl se s ní zase sejít.Vymluvila se,že nemá čas.Bylo mu to divné,ale víc to neřešil a šel se projít sám.Měl rád samotu.. tedy vlastně jen do té doby,než ji potkal.Na okraji města byl lesík,kam chodil nejraději.. bylo tam ticho a klid.Tentokrát ale zaslechl až podezřele známý smích.Šel podle hlasu a uviděl ji s..Karlem.Jeho nejlepším kámošem.Nedělal si ukvapené závěry,nevěděl co tu dělají a možná to ani nechtěl vědět,ale bylo pozdě.Jakmile zaslechl svoje jméno přikrčil se za strom a poslouchal.Věděl,že to není hezké,ale.. musel.Předem se oběma omlouval.,,Mám ho v hrsti.. můžu ho ovládat jak chci.. chová se opravdu jako malé dítě.." ani nedopověděla a oba se rozesmáli.Lukáš se prudce otočil a vyběhl pryč z lesa.Věděl kam půjde.Na okno do jednoho opuštěného domu.Bylo tam krásně..Zapálil si.. a to už dlouho neudělal.
Zklamali ho.. oba.Ale proč?? Co jim udělal tak strašného,že se mu odvděčují takovýmto způsobem??
Nevěděl..a ani o tom nechtěl přemýšlet.Zahleděl se do dáli a potom pod sebe.Neuvědomoval si co dělá a stoupl si na rám.Chystal se skočit,ale na poslední chvíli se zarazil..Vzpomněl si na cigaretu ve své ruce a tak ji típl.Až potom mohl v klidu skočit.Rozloučil se se všemi,které měl tak rád.Se všemi,kteří ho celou dobu podváděli..Odrazil se a skočil.Přímo před auto,které už nestačilo zabrzdit.Byl na místě mrtvý.Zemřel tak mladý,vždyť mu bylo teprve 17. a to kvůli dvěma lidem,na které se vždy spoléhal...Krásný kluk,do kterého by jsme se všechny a možná i všichni zamilovali už tady není vinou těch dvou.. a já je za to do smrti nenávidím...Proč to muselo dopadnout takhle?? Ptám se na tuto otázku každý den minimálně desetkrát,ale odpovědi se mi nedostane..škoda.. už ani nedoufám.. vše je totiž ztraceno..tak neurážejte EMO KIDS.. vždyť jsou to také jenom lidi a ve většině případů mnohem lepší než kdokoliv jiný..

...Je mi do BREKU!!...

30. září 2009 v 17:28 | °°_//SaBiNkHa//_°° |  __PříBěHy__
Kluk - Dnes jsem tě postrádal ve škole, kde jsi byla?

Děvče- Jo… musela jsem jít k doktorovi

Kluk - [Oh] Vážně? Ty?

Děvče - Nic zvláštního.. každoroční prohlídka

Kluk - [Oh]

Děvče - Tak… co jsme dnes dělali v matice?

Kluk - Nic ti neuteklo.. jen spoustu zápisků

Děvče - OK dobře

Kluk - Jo….

Děvče- Hej .. mám otázku..

Kluk - ok , Ptej se

Děvče- Jak moc mě miluješ?

Kluk - Víš že tě miluju víc než cokoliv!
((Click na celý článok))

°HeZké x((°

30. září 2009 v 17:23 | °°_//SaBiNkHa//_°° |  __PříBěHy__
…nevěděla jestli ho miluje,jestli ho má ráda,jestli k němu cítí něco víc než ke klukovi od vedle,ke kamarádovi,k cizímu člověku,ale věděla,že ho právě ted potřebuje.Rozhodně vytočila číslo,které si záhadně pamatovala jen od slyšení.Nezvedal to…nezvedal to a ona pomalu zoufalá položila telefon na noční stolek.Posadila se na postel a kolena si přitáhla k sobě.Jako by ji snad měli zahřát,utišit,prostě pomoct od toho strašlivého,obyčejného a krutého světa kolem ní.Rozhlížela se po pokoji a sledovala všechny vzpomínky.Všude fotografie,kusy oblečení,ta vůně,ta krásná vůně maminčiny noční košile,která ležela vedle ní,byla cítit tak hluboce.Tak intenzivně.Pomalu se zvedla a došla ke skříni.
Věděla že sama sebe trápí.Věděla že už to stejně dlouho nevydrží,že už tu dlouho nebude.Otevřela dveře a ty zaskřípaly.
Narušily to vzlykající,hluboké a smutné ticho místnosti.V tu ránu další pár slz zkanul na světle oranžový koberec.Ano oranžový…tu přece maminka měla tak ráda.Táta se vždy jentak nepochybně pousmál,když viděl jak si obléká svou oblíbenou barvu,jak do téhle skříně skládá vyžehlené oblečení,jak ulehá do velké měkké postele a bere do rukou svou oblíbenou tlustou knihu.Plakala…plakala čím dál více a před očima se jí stále zjevovala jají rodina.Její rodina kterou vždy tak milovala a která vždy tolik milovala ji.Už dlouho ví,že by radši zemřela s nimi.Byla by s nimi a oni s ní a nic by tu nebylo tak strašné,jako teď.Nebyla by tu sama a neplakala jako malé děvčátko,kterému sebrali oblíbeného plyšového medvídka.Rychle skříň zavřela a utekla na chodbu.Bylo tam ticho,prázdno,nic.Jen uplakaná dívka s husí kůží po těle a slzami v očích.Už věděla co s tím.Se svým trápením.Nerozhodně vešla do svého pokoje a pohlédla na dveře od milovaného balkónu,kde ještě nedávno maminka věšelě voňavé prádlo už od jejích rukou.Doběhla ke dveřím a prudce je otevřela.Vítr uhodil do smutné uslzené dívky,jen v krátké letní košilce a ona se zprudka zakymácela.
Přimhouřila oči a vyšla ven.Bydleli s rodiči v devátém patře bytového domu.Nemusela nikam chodit.Došla k zábradlí a jako by si snad na chvilku rozmyslela.Určitě by to táta s mámou nechtěli.Nechtěli by aby jejich poklad,jejich jedinné děvčátko nežilo.A to tu mám snad trpět za ně?pomyslela si.Najednou se cítila jako sobec.Jako špatný člověk,že snad na tohle pomyslela,ale stejně popadla malou stoličku,posunula ji k zábradlí a pomaličku se na ni postavila.Zatím ale nechtěla skočit.Uvědomila si tu krásu světa a pomyslela si,jaké to asi je po smrti?Kdepak asi jsou všichni ti mrtví dobří lidé?Kdepak asi budou máma a táta?Určitě je potká…roztáhla ruce a cítila se,jakoby snad letěla.Cítila se jako anděl.Ale jako nešťastný anděl…byla na dně a To chtěla ukončit.Proto přece přišla na tohle místo a postavila se na snad již stářím strouchnvělou stoličku.Pokrčila kolena,snad že už konečně našla tu odvahu a posbírala všechnu budoucí radost…snad ze setkání s rodiči.Snad s ukončením toho všeho,když zaslechla kroky.Pootevřela víčka,otočila se a spatřila ho.Spatřila omámeného,omráčeného chlapce.Byl zaskočený tím co právě vidí.Nevěděl co má dělat…snad jen… "Ne…" zašeptal.Zašeptal a dívka sklopila zrak.Styděla se,že jí vidí,že ji našel,že to ví! Znovu zavřela oči a roztáhla ruce. "Miluju tě!" zaslechla znovu zašeptání.Nevěřila by.Nevěřila.Myslela že už sní.Že je tu snad její vysněný sen o lásce…Nevěřila by,kdyby ji chlapec nechytl za ruku.Ucítila teplou dlaň na té své.Na své studené,nešťastné dlani ucítila jeho prsty.
Chtěla se mu vysmeknout,ale už si nebyla jista tím,co ještě před minutkou chtěla udělat.On jí ale držel pevně.Držel ji tak pevně,že kdyby chtěla skočit,nikdy by se jí to nepovedlo.Nemohl by dopustit aby se jí něco stalo.
Chytl ji ještě pevněji za boky a postavil na pevnou zem. "Co si to prosímtě chtěla udělat.Co si mi to chtěla udělat?Proč?Proč?Proč?Copak nevíš jak tě mám rád.Co bych tu bez tebe dělal.Miluju tě!Miluju tě!"
"Kde si byl tak dlouho?Tak strašně jsem doufala!" přitiskla se k němu pevně.Byla si jistá.Nebýt to on a někdo jiný,skočila by a neváhala,ale takhle?Řekl jí že ji miluje.To by nemohla dopustit.Nemohla…políbila ho na rty on jí vzal do náruče.Zavřel dveře a položil ji zmrzlou na postel.Zprudka se jí podíval do očí.Sklopila zrak,ale on ji neustále sledoval.Zvedl jí bradu a nadechl se,když udělala něco,co by nečekal.Přikryla mu rty ukazováčkem,znovu se mu podívala do očí a začala si pomalu sundavat lehkou košilku.Byla si tím jista.byla si tím jista snad jako ničím jiným.
Vyvlékla se z hebkého pyžámka a pohladila ho po tváři.Rozhodně se na ni položil a koleny a jednou rukou se podpíral,snad aby ji svou muší vahou nezalehl.Ukazováčkem přejížděl po jejím nahém těle.Zkoumal kažičkou část.Každičkou skulinku.Vychutnával si její přítomnost.Tak dlouho už ji miloval,ale nebyl si jist co na to ona.Potřeboval její blízkost,její doteky,potřeboval cítit vůni jejích vlasů, jejích rtů,jejího těla,chtěl poznat chuť.Tu sladkou chuť,o které si byl jist,že sladčí už není.Obličejem se zabořil do jejích dlouhých,ještě rozevlátých,kaštanových vlasů a nasával tu vůni.Voněla tak dokonale,tak smyslně,tak jak si vysnil.Políbil ji na čelo,na nos,na každé z jejích modrých blankytných očí,na rty.Na ty dokonalé nedosažitelné sladké rty,které teď může mít jen on.
…vychutnávala si ho.Cítila z něj tolik vášně.Cítila něhu a lásku a lásku a lásku a lásku…cítila se v bezpečí,ochráněná,nebyla sama.Měla ho u sebe.Měla někoho,kdo ji zachránil,kdo ji pomohl a kdo ji miluje jako nikoho.Byla si jím jistá.Neustále jí přejížděl dlaněmi od krku,přez rychle se nadzvedávající vzrušením hrudník,až k dokonale citlivému podbřišku.Cítil,vzrušení a vášeň.Cítil se jako bůh.Mohl mít tu kterou chtěl a tu nejkrásnější dívku na celém širém světě.Dívku,kterou neprostě miluje.Přejel ji rukou přez zadek a dráždivě ji hladil po stehnech a tříslech,ale v tom zase překvapila.Převrhla se přez něj a z očí jí sršil chtíč.Připadalo ji nespravedlivé,že on je ještě stále dokonce v mikině.Vyvlékla ho z mikiny a trička a zadívala se na něj.Byl tak krásný.Ležel pod ní a vášnivě ji pozoroval.
Pousmála se a hladově se vrhla po jeho těle.Laskala mu hruď a bříško,slíbávala mu dokonalost.Oba začali zrychleně dýchat.Políbili se.Políbili se krásně,jemně,něžně,ale vášnivě a chtivě.Chtěli jeden druhého a věděli to.Rozepla mu jeansy a stáhla spodní prádlo.Hladově po něm hodila pohled a on nebyl pozadu.Stáhl z ní nevinné bílé kalhotky a znovu se nad ni převalil.Nepřestával ji hladit kde mohl a ona už vzrušením vzdychala tak nahlas…sebral odvahu a pomaličku,jemně,snad jakoby byla pana do ní vnikl.Oba zaklonili hlavu a nechali se unášet svou blízkostí.Splynuli jeden s druhým a to jim přinášelo už takové uspokojení.Byli spolu,žili jen pro sebe a přinášeli si nejvyšší rozkoš. Pohledy si děkovali,že spolu mohou být a ona si uvědomila,že kdyby skočila,nepoznala by tu krásnou věc.Nepoznala by jak chutná láska.Jak chutná Její láska.Jaké to vlastně všechno je…
… "Díky…!!!!!" vydala ze sebe hlásku,když ležela schoulena v náručí svého úžasného štěstí.Zase plakala,ale tentokrát radostí. "Budu tě zachraňovat,dokud bude třeba…budu tu vždy s tebou a ty vždy semnou.Nenechám tě tu.Půjdeš semnou.Budeme bydlet spolu a vše bude zase dobré.Všechno bude dobré!" "Díky.Si moje štěstí,můj poklad a já tě strašně miluju.Nikdy nepřestanu…nikdy!" objala ho pevněji a sevřela víčka.Jedinné čeho se teď bála,bylo,že se probudí a vše bude jinak.Ale toho se teď přece vůbec nemusela bát.Nesnila